TAJEMNÝ DENÍK-9.kapitola

7. října 2009 v 20:17 | Ell |  Tajemný deník

Ahoji, taky je další kapitolka povídky. Omlouvám se, že jsem to ještě tak zdržovala, ale příjde mi, že je to poměrně logický vývoj děje. Tak snad se na mě nebudete zlobit.

Jako vždy budu ráda za vaše komenty. Mějte se krásně a příjemnou četbu. Vaše Ell :)





9. kapitola - Překvapení

Z těch nákupů jsem byla pořádně utahaná a tak jsem se rozhodla jít se navečeřet, vykoupat a spát. Do postele jsem se dostala poměrně brzy, za což jsem si gratulovala. Bylo sice víc než jasné, že dneska v noci můj spánek bude neklidný, ale i přes to jsem se pokoušela usnout. Zítra mě čeká brzké vstávání a náročný den. Bude to můj první den v pro mě nové, silvertonské škole.

Jak jsem předpokládala, i přesto, že jsem šla brzo spát, jsem si toho sladkého snění moc neužila. Celou noc jsem přemítala, jaká ta nová škola asi bude. Jací budou učitelé a jací spolužáci. Najdu si Tam nové přátelé? Zapadnu do zdejšího kolektivu? Snad nebudu moc přitahovat pozornost. Nesnáším, když na mne lidé zírají. Ale to určitě budu muset protrpět. Na zdejší škole to musí být svátek, když k nim nastoupí někdo nový. Kdo by se taky dobrovolně do takového zapadákova přestěhoval?
Takové a podobné myšlenky mě pronásledovaly celou noc. Na chvíli jsem usnula, ale i tam mě strach z nového prostředí nenechal v klidu. Noční můra plná zlomyslně se smějících studentů, učitelů s očima šlehající plameny, knihy s až moc ostrými zuby, které využili každou sekundu mé nepozornosti, aby se mi mohly zakousnout do nohy nebo ruky.

Probudila jsem se celá zpocená. Bylo sice teprve 6 hodin ráno, ale já jsem se rozhodla vstanout. Usoudila jsem, že další válení v posteli by mi stejně nepřineslo klidný spánek a tak jsem si to zamířila do koupelny, kde jsem na sebe ve sprše nechala proudit kapky studené vody. Ta mi pomohla se zbavit lepkavého potu a tyk mě po bezesné noci osvěžila. Do pokoje jsem vešla jen zabalená v osušce a mířila do šatny vybrat nějaké oblečení. Nechtěla jsem na sebe moc poutat pozornost a zároveň jsem nechtěla vyrazit jako největší hadrák. Nakonec jsem zvolila mé oblíbené rifle, červené tričko s černými srdíčky u dolního lemu a černou mikinu. Všechno jsem vyskládala na postel a na zem položila moje oblíbené bíle niky s červenou fajfkou. Do batohu jsem naházela blok, pouzdro s psacími potřebami, mobil, peněženku a několik náhodně pobraných věcí.

Potom jsem si to namířila zpátky do koupelny, kde jsem pokračovala v ranní hygieně. Ještě jsem na sebe napatlaka řasenku, černou oční tužku a lesk na rty a šla jsem se oblíct. Popadla jsem batoh a seběhla dolů do kuchyně, kde jsem si připravila snídani. Když už jsem spokojeně popíjela 100% pomerančový džus a přikusovala rohlík s marmeládou, objevila se ve dveřích mamka v županu a usmívala se na mě. "Dobré ráno, zlatíčko," Popřála mi a já s plnou pusou zahuhlala "Dobré." Sedla si ke stolu, kde jsem snídala a zaujatě mne pozorovala. Bylo to divné. Nechápala jsem její chování a tak jsem ze sebe vyhrkla. "Co je?" "Nic, nic. Jen jsem se zamyslela." zakroutila hlavou a znovu se zeširoka usmála. Tak tohle bylo zvláštní. Samozřejmě se mnou navazovala rozhovor snad tisíckrát. Ptala se pořád jak se těším do školy, jestli mám strach a samé takové otázky. Já jsem její snahu vždy překazila jednoslovnou odpovědí. Byla jsem nervózní, to je jasné a nepotřebovala jsem, aby mě znervózňoval ještě někdo další.

Potom se ve dveřích objevil i Chris, ale ten už byl oblečený a taky se usmíval. "No tak už ji netrap. Už jí to řekneme, ne? Teda raději ukážeme." Začínala jsem se bát. "Co? Co mi chcete ukázat?" Mamka se jen usmála, chytla mne za ruku a táhla ke vchodovým dveřím. Z jednoho věšáčku sebrala šátek a zavázala mi jím oči, takže jsem nic neviděla. "Co je? Proč to děláš?" "No tak, Bello, přece si nechceš zkazit překvapení. No tak, nech ten šátek na očích." "No dobře, když na tom trváš." Netušila jsem, o co jde, nebo snad co to něco je. Ale když mamka řekla větu "přece si nechceš zkazit překvapení." znamenalo to pro mě: Sklidni se! Přece nechceš mamce zkazit radost z toho, že může někomu přichystat překvapení.

Cítila jsem, jak jsem společně s mamkou prošla vchodovými dveřmi a zastavili jsme se na verandě. "Bello, až napočítám do tří, stáhnu ti z očí šátek. Takže….Jedna…..dva….a jedna jsou….Tři." Vykřikla mamka. Jáuž jsem na očích šátek neměla a mžourala jsem do ranních slunečních paprsků. Jen co si moje oči zvykly, uviděly před sebou…. Ach můj bože….To není možné…Uviděly auto. Ale ne jen tak ledajaké. Tohle auto bych poznala kdykoliv a kdekoliv. Bylo moje vysněné, přesná značka, přesná barva, prostě dokonalé. Bylo to modré audi rs6.
"Mami?" Nechápavě jsem se na ni otočila. Ona celá zářila. "No tak, Bello, je tvoje." Najednou její úsměv pohasl. "Copak se ti nelíbí?" "Cože? Moje? Jako moje vlastní?" Znovu se usmála. "Ano, tvoje vlastní." "Aaaaaa…..mamíííí….děkuju moc. Díky tatííí." Křičela jsem a oběma zároveň skočila kolem krku. Chvíli jsem je mačkala a potom pelášila si prohlédnout ku krásku. Moji krásku. Vážně? Je moje? Miluju překvapení. "Bello" zavolal na mne taťka. Zastavila jsem se. Čekala jsem, že řekne, že to byl jen vtip. "Chytej." Zavolal na mne a už vzduchem letěl nějaký malý předmět vyhozený jeho rukou. Já jsem ho chytla a potom si ho nevěřícně prohlížela ve své dlani. Byla to klíče.

Už jsem u svého auta strávila asi 15minut, když jsem slyšela klapnout domovní dveře. Podívala jsem se tím směrem a na verandě jsem uviděla stát taťku. Vstoupila jsem a šla jsem mu ještě jednou poděkovat. "není zač, není zač. Přece se nějak musíš dopravovat do školy. A to nás dostává k tomu, že bys měla vyrazit. Mám jet s tebou?" "Ne, myslím, že to zvládnu." "Tak dobře, ale jeď podle předpisů, jo?" "Neboj se."

Vrátila jsem se zpátky do domu pro baťoh a pro bundu. nasedla jsem do mojeho autíčka, které budu muset nějak pojmenovat a vyjela jsem vstříc neznámu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gabča Gabča | Web | 7. října 2009 v 20:36 | Reagovat

Táááákže..kapitolka byla nádherná..potvrdila si, že máš vážně talent na psaní..;-)
A protahování??přece se to nemůže shrnout do jedný kapči, žeo..:-P

2 Ell Ell | Web | 7. října 2009 v 20:42 | Reagovat

Gabča: Jéé...děkuju. asik se budu červenat  :-)

3 Gaudi Gaudi | Web | 7. října 2009 v 22:19 | Reagovat

úžasné! práve dnes som rozmýšlala, kedy by mohlo pribudnúť pokračko..a ono je tu! supéér! teším sa na dalšie!

4 Clair Clair | Web | 8. října 2009 v 10:14 | Reagovat

jeeeee! a v škole bude Edward? rýchlo ďalšie!!! 8-)

5 iva iva | 8. října 2009 v 18:18 | Reagovat

jj rychle další prosíííím :-)  :-)

6 Alciellë Alciellë | Web | 10. října 2009 v 13:36 | Reagovat

skvělý díl ;o)

7 Gabča Gabča | Web | 11. října 2009 v 19:31 | Reagovat

8-) docela důležité.. 8-)

8 Ell Ell | Web | 12. října 2009 v 16:36 | Reagovat

Gabča: Odpovězeno!  8-)

9 Gabča Gabča | Web | 12. října 2009 v 17:13 | Reagovat

Ell: též odpovězeno..8-)

10 Nessa Nessa | 12. října 2009 v 21:30 | Reagovat

Akorát jsem se chystala jít si lehnout, a pak mi docvaklo, že jsem tu dlouho nebyla. A co mě tu čekalo? Tato krásná kapitola.:-) Ell, moc se mi to líbilo. A to autíčko, je vážně krásný. Přesně tohle máme, akorát v černé barvě. Tudíž musím říct, že je to luxusní kapitola.:-)
A kdypak tu přibude další? Přece nás nechcete napínat?!:-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama