TAJEMNÝ DENÍK - 10.kapitola

18. října 2009 v 20:46 | Gabča |  Tajemný deník
Takže.. Máte tu další kapitolu.. Už obrázek napovídá, o čem to asi bude a kdo se tam objeví.. Doufám, že se kapitola bude líbit.. Komentář uričtě potěší nejen mě, ale i další tvůrkyně povídky..
Přeju příjemné čtení..Gabča


10. kapitola - Cesta do neznáma


Konečně jsem vyrazila. Pustila jsem si rádio a poslouchala ranní zprávy. "Dobrý den, vítáme vás u dnešních ranních zpráv. Tady Anne Jenkinsová a Peter Barns. Hned na začátek máme špatnou zprávu. Nedaleko města Portland havarovala sanitka. Nikomu se naštěstí nic vážného nestalo. Díky mladému doktorovi, který včas zasáhl, nedošlo k požáru." Páni, ty lidi měli ale kliku. To já bych určitě v tom autě zůstala. Pomyslela jsem si. Budu muset zajít do zdejší nemocnice na prohlídku tý ruky, pro jistotu.
Školu jsem po deseti minutách bloudění našla. Zaparkovala jsem vedle staršího peugeota. Mám asi moc nápadné auto. Jakmile jsem vylezla ven, pár kluků se hned seběhlo kolem mého miláčka a zasypali mě hromadou otázek. Na většinu z nich, jsem ani neznala odpověď. " Ty budeš ta nová holka, co?? Isabella Smith, že jo??" Spustil na mě jeden z nich. Měl světlé vlasy, černou bundu a modré džíny. "Jen Bella." utrousila jsem. " Já jsem Tom Crawford. Proč ste se přistěhovali zrovna do takový díry jako je Silverton??" zeptal se mě pobaveně Tom. Taky bych se smála, ale radši se o to pokoušet nebudu. Ještě by si mysleli bůhvíco. "Těší mě. Proč? No Chrise, mýho tátu, převeleli sem a tak jsem tady." "Páni, to tvoje fáro, je fakt vostrý. Kolik žere??" Zeptal se další. "Žere??" Vykulila jsem na něj oči. Copak auto žere? Nechápu jejich vyjadřování. "Ježiš, jakou má asi spotřebu néé. Bello, nestojíš si náhodou na vedení? Radši si přešlápni, třeba ti to pomůže." Vysvětlil mi a celá banda se začala mojí nevzdělanosti přímo chechat. Kdyby nebylo mokro, určitě by se váleli na zemi. "Aha. Nevím, jakou má spotřebu." odpověděla jsem a vydala se směrem ke škole, když v tom mě chytil za ruku ten kluk a spustil. "To nevadí. Jo a zapomněl jsem se představit. Jsem Colin Raynolds. Kdyby si potřebovala s něčím poradit nebo si jen tak promluvit, tak víš na koho se obrátit." Řekl a odběhl zpátky ke klukům.

Když jsem konečně našla ředitelnu, začalo zvonit na hodinu. Došla jsem k recepci, kde seděla postarší paní. "Dobrý den, jmenuji se Isabella Smithová a jsem tady nová. Na vrátnici mi řekli, že se mám nahlásit tady." "Ááá, dobrý den slečno Smithová. Jsem paní Adamsová. Čekala jsem tě dřív. Zřejmě si to tu nemohla najít. Nevadí, tady máš rozvhr tvých hodin a plánek školy. Pro případ, kdyby si zabloudila. A tady nějaké papíry, které mi musíš vyplnit. Posaď se támhle." Dokončila svůj vyčerpávající výklad a ukázala směrem ke stolku. Zasedla jsem a začala vyplňovat.

Po deseti minutách to bylo hotové. Paní Adamsová mi popřála hodně štěstí a já se vydala hledat svou třídu. Měla jsem mít právě anglilčtinu. Naštěstí jsem to našla hned, samozřejmě díky plánku. Hodina už dávno začala. Zaťukala jsem na dveře a vstoupila dovnitř. Všichni zvedli hlavu a paní profesorka se zatvářila docela přísně. "Vy budete zřejmě slešna Smithová, nemýlím se??" Přikývla jsem.. "Mé jméno je Jamesová. Budu vás vyučovat angličtinu. Prosím posaďte se do nějaké volné lavice a dávejte pozor, když už jste přišla pozdě." Jediná volná lavice byla úplně vzadu. Ani mi to nevadilo. Bude to pro začátek stejně lepší. Vyndala jsem si sešit a psala si poznámky, které říkala paní Jamesová.

Jakmile zazvonilo na konec hodiny přišla ke mně nějaká dívka. Vypadala vcelku mile. "Ahoj, jmenuju se Elizabeth Millerová." "Ahoj, já jsem Bella.." ani jsem nestihla doříct větu. " Smithová. Já vím, jsem redaktorka školního časopisu. A ty jsi tu nová. Napíšu o tobě článek. Teda jestli ti to nevadí." Článek?? Ježišmarja. Vykulila jsem oči, div nevypadly z důlku. "Takže článek zřejmě padá, jak soudím podle tvé reakce. Nevadí, vymyslím něco lepšího." V tu chvíli k nám přišla další holka. "Lis, tak jdeš už?? Ať nepřijdeme pozdě na hodinu. Jo a já jsem Valerie Hopkinsová. Ty musíš být Bella." usmála se na mě. Na jejím obličeji byla vidět falešnost. Třeba se mi to jenom zdálo. "Bells, jakou máš teď hodinu. Třeba bychom tě mohly doprovodit??" Zeptala se mě Elizabeth. Vytáhla jsem si rozvrh a hledala. "No mám Matematiku." "Aha, tak to tě asi nedoprovodíme, my jsme na druhým konci školy." odpověděla Valerie poněkud zvesela. Chytla Elizabeth za ruku a odtíhla ji ven ze třídy. Hodila po mně smutný obličej a pusou naznačila promiň. Usmála jsem se na ni, když jsem si všimla, že přestávka se blíží ke konci. Posbírla si dvě nové učebnice i sešit s poznámkami a vydala se hledat učebnu matiky.

Opět jsem ji našla vcelku rychle. Akorát zazvonilo a já vklouzla do třídy. Našla jsem si volné místo, znovu vzadu a čekala až přijde vyučující. Jakmile přišel do učebny spustil: "Dobrý den třído. Měla by tu někde být slečna Smithová. Kdepak ji mám??" řekl zvesela a těkal po třídě. Přihlásila jsem se. "Ano, támhle vzadu. Už ji vidím. Mohla byste jít prosím vás sem ke mně dopředu?? Mám tu pro vás slečno učebnice." Pokynul rukou ať jdu k němu. Vstala jsem ze židle a namířila si to ke katedře. Jenomže bych to nesměla být já. Na zemi se povalovaly tašky a já o jednu z nich zakopla. Natáhla jsem se těsně před nohy pana učitele. Celá třída propukla v hlasitý smích a profesor se je snažil uklidnit. Jakmile jsem se vyhrabala ze země, všimla jsem si, že i jemu cukají koutky. Sebrala jsem učebnice ze stolu a šla si raději sednout na své místo. Tentokrát jsem se dívala na cestu a pořádně zvedala nohy. Usadila jsem se do lavice. Jako obvykle jsem spadla na ruce. Bohužel na tu nedávno zlomenou. Sice mě už nebolela, ale teď začala. Je jasné, že po škole do tý nemocnice budu muset zajet. Po zbytek hodiny se na mě každou chvíli někdo otočil. Pozoroval mě a pak řekl něco svému spolusedícímu a oba se samozřejmě začali smát. Jak typický.

Crrrr!!! Hurááá, konec utrpující hodiny. Vše jsem naházela do tašky a prodírala si cestu ven. Když jsem vyšla na chodbu, vytáhla jsem si rozvrh. Ještě tolik hodin, co já tu budu dělat...

Naštěstí zbytek dne probíhal klidněji. Už jsem nemusela chodit pro učebnice. Ostatní kantoři mi je donesli až k lavici. Asi věděli, co se mi stalo při matematice. Jakmile skončila hodina biologie, čekal mě oběd a tělák. Ach ne, tělák. Já na něj skoro zapomněla. Vytáhla jsem si mobil z kapsy a vytočila číslo.. "Mami, tady Bella. Stala se mi menší nehoda. Zakopla jsem o jednu tašku a upadla na tu mou poraněnou ruku. Teď máme oběd a potom tělák. Mohla bych si místo toho zajít od nemocnice??" zeptala jsem se prosebným tónem. " Bello, ty opravdu nevydržíš jeden den bez zranění, že jo??" odpověděla mi pobaveně Rebecca. Takže jí to přijde ještě k smíchu. "Mami, to není vůbec vtipný. Copak to nevíš, proklela mě nějaká zlá sudička.. Za to prostě nemůžu." bránila jsem se, ale smích mě přemohl. "Dobře zlato, dobře. Zajdi si k doktorovi. A nech si vypsat potvrzení, že jsi tam byla. Ať pak nemáš nějaké potíže. Páá zlato." Zavěsila jsem a dala mobil zpátky do kapsy. Došla jsem do jídelny. V tom mě někdo chytl kolem pasu. Rychle jsem se otočila. Vedle mě se culil Tom Crawford. "Ahoj kotě, co kdybych tě pozval na oběd??" Zeptal se a aby tomu dodal na intenzitě, laškovně povyzvedl jedno obočí. "Čau Tome, nechtěla bych tě nějak urazit, ale oběd si zaplatím sama. I přesto děkuji." Sundala jsem mu ruku z mého pasu a šla si stoupnout do řady.

Za sebou jsem uslyšela smích. V tu chvíli ke mně doběhla Elizabeth. "Bello, já koukám. Pěkně si odpálkovala našeho kasanovu. Val vedle mě přímo zuřila. To víš, má na něj zálusk. Ale jakmile si sundala jeho ruku z pasu, začala zase zářit." "To nic nebylo." řekla jsem a nandala si na tác misku se salátem a láhev minerálky. "Bells, nechceš si sednout k nám?? Ujišťuju tě, že budeš sedět vedle mě a Amandy." Sice jsem žádnou Amandu neznala, ale rozhodně bych vedle Valerie nebo Toma sedět nechtěla. "To zní skvěle. Díky Elizabeth." Najednou se na mě podívala naštvaně. "Hele, když ti nesmím říkat Isabello, tak ty mě neříkej Elizabeth. Je to příšerný a hlavně dlouhý. Jsem Lis." řekla a na důkaz mi podala ruku. Přijala jsem ji a usmála jsem se. "Dobře, dobře. Ale budu ti říkat jinak. Ještě něco vymyslím." Mezitím si Lis vzala taky oběd a užuž mě vědla k jejich stolu. Všimla jsem si, že každý si sedá k určitému stolu. Jakmile jsme došly k tomu našemu, všichni se zářivě usmáli, když mě spatřili. Jediný Tom vypadal poněkud sklesle. Colin ho slabě bouchl do ramene a oba se začali najednou smát.

S Lis jsme se usadily. Kromě ní jsem seděla vedle hezké zrzky. Usoudila jsem, že to bude Amanda. Sice se nemalovala, ale i tak vypadala hezky. Nosila pěkné brýle a vlasy stažené do culíku. Oblečení bylo vkusné. "Ahoj, jmenuji se Bella." usmála jsem se na ni a podala ji ruku. "Ahoj, já jsem Amanda Buckliová. A tvé jméno znám. Jako každý v týhle škole." odpověděla mi a úsměv oplatila. "Aha, mohlo mě to napadnout." Po zbytek oběda jsme neprohodily už ani slovo. Vlastně s nikým.

Mrkla jsem na hodinky. Za dvanáct minut mělo zvonit na hodinu. V jídelně už skoro nikdo nebyl. Pár stolů ještě bylo obsazených, ostatní se vydali do tříd. Vzala jsem svůj tác a šla jsem ho odnést. Mezitím se i zbytek odebral k odnášení svých nedojetků. "Tak jakou máš ještě hodinu??" Zeptala se mě Lis. "No měla bych mít tělák, ale musím jít do nemocnice." "Kvůli tomu, jak si upadla při matice??" Jak to mohla vědět?? "Přímo kvůli tomu ne. Jak to, ale víš??" "Aha, tak hlavně ať to není nic vážného. Vždyť jsem ti přece říkala, že se tady nic neutají. Jinak tělák máš s Colinem a Val. Měj se, čauky!!" Zamávala na mě Lis a vydala se na svou hodinu. Já šla na parkoviště ke svému autíčku. Zasedla jsem za volant a vyjela směr nemocnice.

Na nemocniční parkoviště jsem dorazila za 20 minut a zaparkovala vedle černého mercedesu. Dvakrát jsem se ztratila, ale i tak to byl docela slušný výkon. Pravdou je, že pár přestupků jsem udělala. Ještě že mě neviděl Chris.

Vystoupila jsem z auta a šla k hlavními vchodu. Dveře se otevřely a já vešla k recepci. Za pultem seděla mladá sestřička a prohlížela si nějaký časopis. "Dobrý den, jmenuji se Isabella Smithová." Konečně jsem upoutala její pozornost. Zvedla hlavu od časopisu a odpověděla mi. "Dobrý den slečno Smithová. Jaké máte přání??" zeptala se a psala něco do počítače. "No, asi tak před měsícem jsem si zlomila ruku. A dnes jsem na ni upadla. Od té doby mě to bolí." vysvětlila jsem ji důvod mé návštěvy. "Aha, běžte vlevo a až na konec chodby. Tam se posaďte. Sestřička vás potom vyzve. Na shledanou." vysvětlila mi cestu. "Děkuju, na shledanou."

Když jsem už míjela třetí dveře, zůstala jsem stát jako přibitá k podlaze. Ten obličej. Odkud já ho jen znám?? Udělala jsem pár nesmělých kroků a zastavila se u židle. Posadila jsem se a ruku si položila do té druhé. Neustále jsem pozorovala dvě osoby zabrané do nějakého rozhovoru. Jedna z nich měla světle blonďaté vlasy, bílou košili a kalhoty a taky bílý plášť. Byl to muž. Usoudila jsem, že to bude doktor. Vypadal tak na 25 maximálně na 30 let. A hlavně, byl krásný. Vedle něho stál také muž. Měl bronzové vlasy a černé oči. Ten druhý je měl bronzové. Jejich pleť byla světlá, skoro až bílá. Ten s bronzovými vlasy mohl být tak ve stejném věku jako já. Na sobě měl tmavě modré tričko, přes které bylo vidět jeho lehce vypracované tělo. Kalhoty byly černé. V ruce svíral bundu. Byl tak nádherný, povzdechla jsem si.

Najednou se otočil a spatřil mě. Musel si všimnout, jak jsem rychle uhnula pohledem. Začala jsem se červenat. Chvíli mě pozoroval, ale pak se věnoval tomu doktorovi. Zaslechla jsem část jejich rozhovoru.. "Edwarde, to by bylo moc nebezpečné." odpověděl ten doktor. "Jak myslíš. Nebudu tě zdržovat. Měj se Carlisle." řekl Edward a otočil se směrem k východu. Pootočil hlavu ke mně a zahleděl se mi do očí. Já se začala utápět v těch jeho. Najednou pohled utnul a odešel. Carlisle, ten doktor, se na mě zkoumavě podíval. Nakonec se usmál a přišel až ke mně. "Slečno, tak co vás k nám přivádí??" Zeptal se mě. "Dobrý den, nedávno jsem si zlomila tuto ruku a dnes na ni upadla. Strašně to bolí." odpověděla jsem mu. "Tak pojďte do mé ordinace. Podíváme se na to" řekl a podal mi ruku. Byla tak studená. Mezitím otevřel dveře a já vstoupila do krásně zařízené ordinace..
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 cikko cikko | 19. října 2009 v 20:06 | Reagovat

co řííííct no NÁDHERA!!!!!!!!!

2 iva iva | 19. října 2009 v 21:00 | Reagovat

to jo začíná to být napínavý prostě úžasný není co dodat!!! :-)

3 iva iva | 19. října 2009 v 21:01 | Reagovat

jo dobrý začíná to být napínavé  jen tak dál!!! :-)

4 Nessa Nessa | 20. října 2009 v 17:12 | Reagovat

Hurá!Už je tam Edward!!!:-P Kapitola byla nádherná. Pobavilo mě, když Bella zakopla o tu tašku. Fakt dobrý!:-D A popisy Carlislea a Edwarda byly fakt super. Živě jsem si to představila.:-)
Doufám, že pokračování bude brzy;-)

5 Gaudi Gaudi | Web | 21. října 2009 v 19:58 | Reagovat

úžasné! huráá Edward!..no a s tou Bellou a taškou...hmm, koho mi to pripomína?..mňa? no, tak to už bude :), presne to sa mi dnes stalo xD, ale našťastie som sa stihla zachytit lavice :-D

6 Alciellë Alciellë | Web | 22. října 2009 v 14:15 | Reagovat

Nádhera, souhlasím se všemi.

7 Clair Clair | Web | 22. října 2009 v 15:22 | Reagovat

hurá!! ďalšie!!!!!!!! :-D  :-D  :-D

8 Clair Clair | Web | 3. listopadu 2009 v 18:19 | Reagovat

Kedy bude ďalšia?? :-(

9 Dadaa Dadaa | Web | 15. listopadu 2009 v 13:53 | Reagovat

Uz to asi ani nikdo nepise ze...

10 IMAGE IMAGE | 15. listopadu 2009 v 18:40 | Reagovat

Moc se omlouvame .. jenom ted nemame tak nejak cas aby nekdo napsal dalsi dilecek ... budeme se snazit neco s tim udelat ...

11 Janča Janča | 21. listopadu 2009 v 18:25 | Reagovat

Prosíííím dalšííííí :-D

12 If* If* | E-mail | Web | 30. listopadu 2009 v 15:13 | Reagovat

Vypadá to na hodně zajímavý příběh, jen tak dál, holky :)

13 iva iva | 12. prosince 2009 v 18:41 | Reagovat

možná že už by to chtělo další ne?? Nezdá se vám??  už skoro dva měsíce!!!!!!!

14 Kl@wdinQa:-* Kl@wdinQa:-* | Web | 31. prosince 2009 v 15:23 | Reagovat

waawww!!!!:D:D:D.. už sa teším na 11.kapitolu:D:D:D... už by tu mohla pribudnúť:D... je to veeľmi zaujímavéé.. dokelu.. zase som závislá!!:D:D:D..

15 Bella Bella | 27. února 2010 v 18:14 | Reagovat

OK. Kapitola je super, alekdy bude pokračování?

16 VENA VENA | 30. června 2014 v 15:21 | Reagovat

super :-)  :-) ale kde je pokračování???? O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama