TAJEMNÝ DENÍK-6.kapitola

2. září 2009 v 21:50 | Ell |  Tajemný deník
Další, v pořadí už 6. kapitola je tady!!! Tak si ji pořádně užijte a zanechte nám tu nějaký ten koment, prosím. Budem rády!
No nebudu moc zdržovat

Takže pěkné počtení!

6. kapitola - První zápis

Bella:
Seděla jsem tam v měkké trávě ani nevím jak dlouho a pozorovala tu nádhernou scenérii přede mnou. Najednou jsem uslyšela rány nade mnou. Podívala jsem se nahoru a mezi stromy spatřila opravdu černé marky. Doufám, že stihnu dojít domů a nezmoknu.

Vydala jsem se na zpáteční cestu a divila se, že jsem zabraná do svých vzpomínek a myšlenek, zašla až tak daleko. Vstoupila jsem až do domu. Dveře nebyly zamknuté, já zapomněla. Ale co, kdo by nás tady mohl vykrást. Pochybuju, že někdo ví, že tady nějaký dům stojí. A pokud jo, tak sotva ví, že tu už někdo bydlí.

Stála jsem ve vstupní hale a rozhodovala se co teď. Nakonec sem usoudila, že bych si mohla prohlédnout i zbytek domu. Z haly vedly dvě chodby. Jedna do leva, tam se nacházela kuchyň, obyvák a jídelna. Ty už jsem znala. Chtěla jsem se podívat do místností, ke kterým vedla pravá chodba.

Vyrazila jsem chodbou a hned nahlédla do prvních dveří, na které jsem narazila. Tato místnost měla v budoucnu sloužit nejspíše jako koupena. Poznala jsem to podle toho, že tam byla stará rezavá vana.
Dveře naproti koupelny vedly do pracovny, nebo snad knihovny. Tato místnost vypadala už v lepším stavu než koupelna. Uprostřed místnosti byla zeď, která vedla jen do poloviny pokoje. Oddělovala tak část odpočinkovou, která byla hned u vstupu a část pracovní. Bylo vidět, že zde už nějaké rekonstrukce proběhly. Kolem zdí tu byly skoro všude police na knihy. V některých dokonce i knihy byly. Jako první jsem si prohlédla odpočinkovou část, která měla nejspíše sloužit hlavně jako místo na přečtení vybrané knihy. V jedné stěně, u které nebyly police na knihy, byl starý mohutný krb. Před ním stála sedačka s nízkým stolíkem a dvě křesla. Část pracovní, za tou polozdí se skládala z taťkova pracovního stolu, který si přivezl, jeho kancelářského křesla a dvou křesel před ním.
Vyšla jsem znovu na chodbu a šla k posledním dveřím, které zde byly. Otevřely se s vrzáním, jako všechny předešlé. Vklouzla jsem dovnitř a to, co jsem uviděla, mě opravdu překvapilo. Jediná věc, co tu byla, kromě obrazů, byl černý klavír se stoličkou. Opatrně jsem k němu šla a jemně se dotkla toho černého dřeva. Obcházela jsem ho, s prsty stále se dotýkající klavíru. Dostala jsem se až ke stoličce a sedla si. Odkryla krytí na klaviatuře a jemně zmáčkla jednu klávesu. Ten zvuk byl nádherný. Zalitovala jsem, že neumím hrát. Na takový nástroj by se hrálo jedna radost.

Z mého přemýšlení mě vyrušil zvuk auta. Rychle jsem se zvedla a šla do haly uvítat rodiče. Přivezli nějakou pizzu, kterou jsme společně poobědvali. Potom jsem s Rebecou šla vybalovat všechny potřebné věci do kuchyně, později do obyváku a jídelny. Táta zatím něco opravoval.

Bylo kolem sedmé večer a já jsem šla vařit něco k večeři. Rodiče ještě pořád pracovali a zvelebovali tak náš nový dům. Uvařila jsem jen špagety. Při večeři jsem jim vykládala, jak jsem dopoledne prozkoumala les a spodní patro domu. Oni mi zase vykládali, jak pořídili při zařizování ve městě. Také mi oznámili, že mě byli přihlásit ve škole. V tu chvíli mi poprvé došlo, že pravděpodobně i tady budu muset navštěvovat střední školu. Zbýval poslední týden prázdnin a já zatím na školu ani nepomyslela. No, to bude zajímavé. Být úplně nová v už úplném kolektivu bude zajímavá zkušenost. Jsem zvědavá, jak mě tam příjmou.

Po večeři jsem si s Rebecou šli ještě prohlédnout horní patro. Ukázala mi jejich ložnici. Dále tam byly tři další pokoje, které vypadaly podobně jako ten můj. Z mého byl ale nejhezčí výhled a jediný z nich přímo sousedil s koupelnou. To vysvětlovalo to, proč mi mamka s taťkou vybrali zrovna ten.
Potom tam byla malá knihovna a ještě jedna koupelna.

Bylo poměrně málo hodin, ale i přesto jsem byla unavená. Popřála jsem mamce a taťkovi dobrou noc a šla do svého pokoje. Ve sprše jsem si dala na čas. Umyla jsem si zuby, rozčesala mokré vlasy a šla do pokoje. Pustila jsem si hudbu a vybírala z mojí knihovničky nějakou knížku, z které bych si mohla číst. Najednou jsem si na něco vzpomněla. Vím o jedné knížce, kterou jsem ještě nečetla a chtěla se o ni dozvědět víc.

Ze skříně jsem vytáhla tu skříňku z tmavého dřeva a vytáhla z ní deník. Prsty jsem opatrně přejela po slovech vyrytých na deskách. Z ničeho nic mi po zádech přejel mráz a já cukla rukou. Nevěděla jsem proč nebo jak, ale byl to takový impuls. Najednou jsem zapochybovala. Můžu si jen tak přečíst deník toho pána? Pravděpodobně si myslel, že když svůj deník zanechá zde, ve staré skříni, v opuštěném, rozpadajícím se domě ho nikdo nikdy nenajde. Ne, neotevřu ho. To je porušování soukromí. Zabalila jsem deník zpět do kůže, vrátila do skříňky a dala zpět na spod skříně. Vypla jsem hudbu a zalezla do postele.

Na druhou stranu, co by tak tajného mohlo být napsáno na těchto stránkách? Odpověděla jsem si sama. Nic, co by si 18 letá bláznivá holka nemohla s klidem v duši přečíst. Deník sám vypadal velmi staře. Jeho majitel už stejně nikdy nezjistí, že jsem ho otevřela.
Znovu jsem rožla, zapla hudbu a deník zase vytáhla. Posadila jsem se na postel a deník položila před sebe. Opatrně jsem vzala přední desku do prstů a otočila.

Uprostřed první stránky byl nakreslený obrázek. Uprostřed byl velký lev, který měl nad hlavou ruku. Okolí lva bylo vybarveno černě. Lev stál na bílém pruhu, ve kterém byly vkresleny tři čtyřlístky. Celý tento obrázek byl umístěn ve dvou elipsách. Kolem vnější elipsy bylo nakresleno několik půlkruhu. Ten obrázek byl velmi zvláštní. Kdo by si do deníku kreslil….Co to vlastně má být? Vypadalo to jako …erb?! Zvláštní.

Otočila jsem na další stranu. Byl na ní napsán pouze jeden krátký odstavec tím samým úhledným, starodávně vypadajícím písmem, které bylo vyryto i na přední desce. Každé a bylo stejné jako to vedle. Přestala jsem se rozplývat nad krásou majitelova rukopisu a začala číst obsah těch dokonalých písmen.


Pokud někdy někdo najde tento deník, prosím, aby nečetl dál. Tyto informace nikdy nesmí spatřit žádné lidské oko. Věřím, že pokud se někdy tento deník dostane do cizích rukou (o čemž pochybuji), bude jeho nálezce respektovat mé přání. Prosím, nečtěte dál!


Uvnitř mě se hádaly dva hlasy.
- Poslechni ho. Ten, kdo tento deník psal, si nepřeje, abys pokračovala ve čtení.
- No tak. Čeho se bojíš? Jsi přece jen zvědavá. Nikdo se nikdy nedozví, žes ty stránky četla.
- Tobě by taky nebylo příjemné, kdyby četl někdo to, co bylo určeno jen tobě. To, kde jsi vylévala své srdce a myslela sis, že to bude v bezpeční před ostatními lidmi.
- Jo, ale to, o čem nevíš, ti přece nemůže vadit. No tak dělej. Já už chci vědět víc o tom Edwardovi. Mimochodem hezké jméno.
- Jak myslíš. Chtěla jsem jen pomoct.
- Dobře díky. Tvojí rady si vážíme, ale už sklapni. Tentokrát jsem vyhrála já.

Ano. Tentokrát vyhrála moje zvědavost. Ta část mě, která byla zvědavá na pisatele tohoto deníku.
Otočila jsem na další stránku. Ta byla hustě popsaná. Pustila jsem se do čtení


21. listopadu 1920

Na začátek bych se měl asi představit. Jmenuji se Edward. Co víc říct?

Ty, starý deník, kromě mé rodiny jediný, kdo může znát o mě pravdu. Vím, že pokud se svěřím tobě, neporuším tak jediné naše pravidlo a to je: Uchovat tajemství. Ty, jediný můj společník, který se mnou přetrpí tu věčnost, ke které jsem odsouzen, můžeš znát všechny strasti mého života-existence. Ano,
jen strasti. Žádná radost mě v té nekonečné řadě let nemůže potkat. Jsem odsouzen.
....

Tobě jedinému se můžu svěřit a zároveň věřit, že mé tajemství bude uchováno v bezpečí tvých stránek. E. , má adoptivní matka věří, že i já jednou potkám nějakou dívku, které to tajemství svěřím dobrovolně a rád, protože se do ni zamiluji. Já jsem ale přesvědčen, že mne toto štěstí nepotká. I přesto čím já a má rodina jsme, si všichni dokázali najít partnera, díky kterému je pro ně ta věčnost snesitelná a jsou za ni i rádi. Teda kromě R.. Ta by dala všechno za to být zase tou R., kterou byla dřív. Mít opravdovou svou vlastní rodinu je její nejvroucnější přání. To se jí ale nikdy nesplní.
Ale zpět ke mně. Já nikdy nikoho takového nepotkám. Jsem jiný než oni. Díky jedné mé schopnosti dokážu dokonale odhadnout všechny kolem sebe. Jejich myšlenky mi nejsou skryty.

Hltala jsem slovo za slovem. Skoro nic jsem nechápala. V mozku mi výřilo tolik otázek. Například, Proč je odsouzen? Proč nepíše celé jména jeho rodinných příslušníků? Přece je přesvědčen, že tento deník nikdy nikdo nebude číst. Možná to je taková pojistka. Nebo jak to myslí, že mu nejsou skryty myšlenky ostatních? A proč nenapsal ostatních lidí? Nebo jak může vědět, že nikdy nepotká žádnou dívku, kterou by mohl milovat? Další a další Proč? Byla jsem překvapena kolik otázek může člověka napadlout po přečtení jedné stránky.
Moje zvědavost mě ale popoháněla k dalšímu čtení, takže jsem neměla čas nad všemi těmi otázkami uvažovat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Astirie Astirie | 3. září 2009 v 16:10 | Reagovat

Krasna prace :) moc se ti to povedlo :)

2 Gaudi Gaudi | Web | 3. září 2009 v 19:52 | Reagovat

jejha, rychlo další diel!!!toto bolo úžasné, som hrozne napnutá, čo bude písať dalej! prosím prosím prosím prosím prosím pokračko!!!!!!

3 andy andy | 3. září 2009 v 23:41 | Reagovat

tiez suhlasim a prosiiiiiiim co najskôr pokracovanie!!!!!!!!!!

4 Gabča Gabča | Web | 4. září 2009 v 14:24 | Reagovat

Souhlasííím..úžasná kapča..;-)

5 Gabča Gabča | Web | 4. září 2009 v 16:14 | Reagovat

důležité!!!spěchá!!!8-)

6 Gaudi Gaudi | Web | 4. září 2009 v 20:02 | Reagovat

prosíím kedy bude dalši diel? ? ?

7 iva iva | 4. září 2009 v 20:02 | Reagovat

super...už aby byla další :-)

8 Alciellë Alciellë | Web | 4. září 2009 v 22:15 | Reagovat

Krásný

9 iki iki | 5. září 2009 v 13:54 | Reagovat

Hra ti zabere 3 minuty, budeš nadšen! Moje přání se

splnilo po 10 minutách, tvoje snad taky?? To se uvidí,

ale určitě nepodváděj!

Hra má veselý výsledek, nečti dopředu, ale pěkně po

pořádku. Netrvá to ani 3 minuty. Zkusit to stojí za

to, ne? Nejprve si vezmi papír a tužku. Až budeš

hledat jména, vezmi lidi, které znáš a jednej podle

svého instinktu! Postupuj vždy jen po jednom řádku,

jinak tu hru zničíš!!

O.K., tak tedy...:

START →

1. Nejprve napiš pod sebe řadu čísel od 1 do 11

2. Potom k číslu 1 a2 napiš oblíbené číslo

3. Vedle 3 a7 napiš jména dvou osob druhého pohlaví

4. Nedívej se na konec, jinak to vyjde špatně!!

5. Napiš nějaké jméno (přátelé nebo rodina) vedle čísel

4, 5 a6

6. Napiš čtyři názvy písní k číslům 8, 9, 10 a11

7. A nakonec si něco přej! (To nikam nepiš - to musíš
udržet.. Nejlépe v

hlavě...)

Zde je řešení hry:

A: Musíš o téhle hře vyprávět tolika lidem, kolik máš

napsáno na místě č. 2!

B: Osoba na místě 3 je ta, kterou miluješ

C: Osobu na sedmém místě máš rád, ale nikdy s ní

nebudeš moci být...

D: Osobu na místě 4 máš nejraději

E: Osoba na místě 5 tě velmi dobře zná

F: Číslo 6 přináší štěstí

G: Písnička na místě 8 má souvislost s osobou na místě 3

H: Titul na 9. místě je píseň pro osobu č. 7

I: Píseň na místě 10 je ta, která nejvíce vypovídá o

tvém charakteru

J: A na 11. místě je píseň, která vyjadřuje tvůj

životní pocit

K: Pošli tento test 10 lidem do 1 hodiny. Když to

uděláš, splní se ti tvé přání - když ne, stane se

opak

10 Gabča Gabča | Web | 5. září 2009 v 14:05 | Reagovat

Páni. První zápis. To je vážně napínavý. Těším se na další pokračování. Kdypak bude?:-)
Jo a menší dotaz. To že nejsou napsaná jména členů rodiny je schválně?O_O

11 Gabča Gabča | Web | 5. září 2009 v 14:10 | Reagovat

[10]: Pro IMAGE: To jsem nepsala já, ale moje kámoška a spoluwebařka Péťa..je u mě na počítači a já tu mám uloženou přezdívku..takže se pak nedivte až si budete číst komentáře..moc se za ty zmatky omlouvám..xDxD

12 Ell Ell | Web | 5. září 2009 v 21:19 | Reagovat

Gabča:Oki, už jsem se začala divit, jaktože o tom nevíš! :-D

Péťa: jj, to je schválně. ;-)

13 Ell Ell | Web | 5. září 2009 v 21:22 | Reagovat

Jo jinak jsem vám ještě všem chtěla poděkovat za komentáře. Nevím jak ostatní autorky Tajemného deníku, ale mě vždycky moc potěší a povzbudí. Takže dík. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama