TAJEMNÝ DENÍK-3.kapitola

22. srpna 2009 v 19:12 | Ell |  Tajemný deník

Takže 3.kapitola se vám představuje v plné své kráse!

Budu ráda, když zanecháte nějaký koment. Dík Ell :)






3. kapitola - Noční výprava

Bella:

Společně se stěhováky jsme do domu vnesli všechen náš majetek, který jsme si přivezli. Už toho moc nezbývalo, protože než jsme s mamkou přijely, už toho hodně bylo. Dům byl opravdu velký. Neměla jsem ale čas si ho zatím pořádně celý prohlídnout, protože jsem běhala jen od autu k domu a zase zpátky. Nosila hory všeho možného.

Po dlouhém dni plném cestovní a stěhovací horečky jsem byla pořádně unavená. S mamkou jsme se najedly v autě po cestě sem. To znamenalo jediné. Dostat se do mého pokoje, navštívit koupelnu a jít otestovat novou postel.

Jak jsem si usmyslela, tak jsem i udělala. Našim jsem každému vtiskla pusu na tvář a popřála jsem jim první dobrou noc v našem novém domě. Když myslím domě, myslím opravdu domě. Je totiž rozdíl mezi domem a domovem. Můj dům je teď tady, ale domov jsem si nesbalila s sebou do kufru. Ten jsem zanechala za svými zády, když jsem se naposledy podívala na náš starý dům.

Nemohla jsem teď vzpomínat. Chtěla jsem si pořádně prohlédnout své nové království. Pokoj už jsem měla vynadívaný dost a tak jsem se vydala k dalším dveřím, které z něj vedly. Byla to koupelna celá laděna do modré a bílé. Dalšími dveřmi, které vedly z pokoje, jsem se dostala do šatny. Na můj vkus až příliš velké. No jo, mamka si myslela, že když mi pořídí dostatečně velkou šatnu, že si mě tenhle dům snadněji získá.

Připadala jsem si jak horník, když jsem z kufru, který už tu byl vynesený, dolovala pyžamo a hygienickou taštičku. Zítra to vybalování bude katastrofa. Takovéto a podobné myšlenky na zítřek se mi honily hlavou, když jsem si myla zuby i pouštěla na sebe vodu ve sprše. Horké kapičky, ale všechny myšlenky i těžkosti zahnaly a já se zcela uvolnila. Vyběhla jsem z koupelny a skočila přímo do postlané postele. Zkopala jsem světle modrý přehoz, který dokonale ladit se stěnami a zachumlala se pod peřinu. Dobrou noc Belli, popřála jsem si jako každý večer a dál už si nic nepamatuju.


Probudila jsem se v sedě celá zpocená a udýchaná. Zdál se mi nějaký sen, ale už si nepamatuju jaký. Vím jen, že jsem někam běžela. Spadla jsem zpátky do polštářů a snažila jsem uklidnit svůj dech. V krku jsem měla naprosté sucho, asi jako na poušti. Rozhodla jsem se, že se vydám do kuchyně napít se.

Vstala jsem z postele, vyšla z mého pokoje na chodbu a vydala se po ní ke schodišti. Na chodbě nebylo žádné osvětlení. Měla jsem si vzít baterku, abych si posvítila nebo aspoň mobil. Pořídím si petrolejku nebo pořádnou zásobu svíček a budu tady chodit jak Bílá paní po cimbuří. Sama pro sebe jsem se zasmála. V tom zafoukal venku vítr a otevřel obrovské okno na konci chodby. Zažloutlé roztrhané závěsy zavlály ve větru.
"Aááááááááááá…" Zařvala jsem hrůzou. Rychle jsem si zakryla pusu rukou a zalezla za nízkou skříňku, která stála na chodbě.
"Byl to jen vítr! Žádné strašidla přece neexistujou! Pouhý a obyčejný vítr! Bello, nebuď jak malá holka! Už je ti 18! Vzchop se!" Mluvila jsem sama k sobě. Potom jsem se rozhlédla. Hned vedle mojí hlavy byla obrovská pavučina a na ní ten největší pavouk, s těma nejdelšíma nohama, jakého jsem kdy viděla. Okamžitě jsem znova vyskočila na nohy a pokračovala ke schodišti.

"Proč sem celý minulý měsíc jezdili? Prý, že vymetli všechny pavučiny. To jim tak budu věřit. V tom případě tohohle pavouka si tu necháme jako domácího mazlíčka. Mamka by toho byla schopná. Tak ať si ho nastěhuje do jejich ložnice. A bude vycházet jen na vodítku. Nestrpím tu žádné volně se pohybující pavouky! S tím ať se zrovna rozloučí." Musela jsem se potichu zasmát tomu, co jsem si mumlala.
"Z tohohle domu mě brzo trefí. Moje další "doma" bude buď v blázinci, nebo na hřbitově."

Scházela jsem po vrzajícím schodišti pokrytém vybledlým červeným kobercem. Litovala jsem svoje pejskovské papučky, které se po něm musely pohybovat. Zábradlí sotva mohlo někoho podepřít, samo to potřebovalo. Doufám, že naši plánují co nejdříve celkovou rekonstrukci, nebo nejlíp další stěhování.

Prošla jsem obyvákem a došla až do kuchyně. Tam to bylo jak po výbuchu. Tak jestli tady najdu nějakou minerálku, nebo cokoliv na pití, tak budu slavit. Vodu z kohoutku fakt riskovat nebudu. Začala jsem se přehrabovat mezi věcmi.

"Já snad půjdu hledat nějakou studánku!" Řekla jsem naštvaně a práskla s toustovačem, který jsem zrovna držela v ruce. "To nedělej." Rychle jsem se otočila. V obyváku stála vysoká postava zahalená v černém plášti s kapucí na hlavě. Víc jsem toho neviděla, protože stála ve tmě.

"Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa" Začala jsem křičet z plna hrdla a modlila se, ať je to jen sen. "Klid Bello, klid." Ta postava se rozeběhla ke mě. Když vkročila na světlo, zjistila jsem, že to není žádný hrůzostrašný vrah, ale můj taťka Chris ve svém tmavomodrém županu. Sundal si kapuci objal mě a já se mu v náručí rozbrečela.

"To nic, to jsem já. Neboj se, už si u mě." Začal mě utěšovat. "Slyšel jsem nějaký hluk, tak jsem se přišel podívat, co se tu děje. A najdu tě tady, jak se chystáš k nějaké studánce." Tiše se zachechtal. Já už jsem mezitím uklidnila svůj dech a setřela si slzy s tváří. Rozzlobeně jsem se na něj podívala. On se pořád ještě usmíval a já se začala smát s ním.
" M-m-myslela jsem si, že jsi nějaký vrah v černém plášti. Vypadals opravdu strašidelně s tou kapucí na hlavě. Tohle už mi víckrát nedělej! Tahle barabizna bude mít na svědomí, že už se v životě nepodívám na žádný horor." Zafňukala jsem. Společně jsme se zasmáli.

V tom do kuchyně přisfištěla mamka. Župan za ní ještě vlál. "Co-co-co se tady děje? Vystrašeně se na nás podívala. Když viděla, jak se smějeme, její výraz se změnil na nechápavý a jelikož jsme ji ani jeden nebyli schopni odpovědět, tak na naštvaný.
"Řekne mi konečně někdo, co se tu stalo?" "Jo, vydala jsem se hledat něco na pití…" Snažila jsem se udržet vážnou tvář, ale nešlo to. Znovu jsem se začala chechtat. Taťka zašel za roh a přinesl mi minerálku.
"Jídlo jsme dávali i v našem minulém domě do spíže. Nevím, proč bychom to tady měli měnit." Znova se začal smát a já s ním. "To-to-to mě nenapadlo." Odpověděla jsem v záchvatu.

Mamka se posadila na židli a snažila se uchovat si kamennou tvář, ale koutky úst ji škubaly. "Miláčku, vysvětlím ti to po cestě do ložnice." Prohlásil taťka a už s mamkou odcházeli z kuchyně. Já popadla flašku s minerálkou a spěchala za nimi. Na chodbě před mým pokojem jsme si znovu popřáli dobrou noc a já se šla schovat do svého útočiště (pokoje). Napila jsem se, znovu zalezla do peřin a usla.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | Web | 22. srpna 2009 v 19:15 | Reagovat

8-)

2 Gabča Gabča | Web | 22. srpna 2009 v 19:20 | Reagovat

8-)

3 Nessa Nessa | 22. srpna 2009 v 19:22 | Reagovat

Jste vážně talentované. Úplně jsem tu kapitolu hltala. Nejvíce mě dostal její taťka, když si myslela, že je to vrah s kapucí. Těším se na další kapitolu. Doufám, že bude brzy. Víte už kdy?:-D

4 Ell Ell | Web | 22. srpna 2009 v 19:37 | Reagovat

8-)

Nessa: myslím, že můžu za nás všechny poděkovat. Nevím, co všechno můžu prozradit, takže rači mlčím. ;-)

5 Alciellë Alciellë | Web | 22. srpna 2009 v 19:54 | Reagovat

Skvělá kapča, fakt úžasná
Gabča: Neděkuj stále :D Fakt se mi to líbí ;o)

6 Izzy Mary Izzy Mary | Web | 22. srpna 2009 v 20:51 | Reagovat

Já souhlasím s vámi všemi... Další úžsná kapitola je na světě... a kdy bude další? to ani já nevim :-D

7 iva iva | 22. srpna 2009 v 22:17 | Reagovat

super kdy bude další?? :-)

8 Gaudi Gaudi | Web | 22. srpna 2009 v 22:19 | Reagovat

úžasná kapča..som sa nasmiala!  :D

9 Astirie Astirie | 23. srpna 2009 v 11:53 | Reagovat

skvela kapitola :)
8-)

10 Gabča Gabča | Web | 23. srpna 2009 v 12:22 | Reagovat

krásná kapitola..Ell, vážně se ti to povedlo!!!:-)

8-)

11 Ell Ell | Web | 23. srpna 2009 v 20:49 | Reagovat

Kuju! :-D
8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama