Srpen 2009

Tajemný deník - 5.kapitola

30. srpna 2009 v 9:33 | Astírie :) |  Tajemný deník
Přeji vám příjemné čtení, dalšího pokračování naší povídky a zároveň se omlouvám, že to tak dlouho trvalo. Hold jsem brzda J Kdyby jste chtěli tak si můžete k mému dílu pustit Karl Jenkins - From Deep in My Heart
Tady je obrázek k mojí kapitolce:



TAJEMNÝ DENÍK - 5. kapitola
Deník

Rozhodla jsem se, že nejdříve prozkoumám okolní krásy přírody. Třeba mně mile překvapí. Venku bylo celkem chladno, ale nepršelo. Za což jsem byla ráda.
Šla jsem nahoru zpět do svého pokoje, abych se přioblékla. Pomalu jsem vystupovala nahoru po schodech a užívala si okolního prostoru. Je sice pravda, že náš dům není zrovna moderní, za to ale má dostatek místa pro celou mojí rodinu. Z mých úvah mně vytrhlo až zavrzání dveří a následné bouchnutí. Ani jsem si nevšimla, že už jsem u sebe v pokoji a zavírám dveře.
,,Ach jo. To jsem celá já. Opět ve svém vlastním světě."
Vešla jsem do svého obrovského šatníku a začala hledat něco starého na sebe. Znám se. Beztak někde upadnu a nechci si zničit oblečení.
Začala jsem prohledávat šuplíky, abych našla to co potřebuji a najednou mně upoutala stará dřevěná skříňka na dně skříně, kterou jsme právě otevřela. Nevím ani proč jsem do ní lezla. Věděla jsem, že v ní nemám žádné oblečení, jenom mně k sobě táhla svým vzhledem.
Vzala jsem skříňku ze dna skříně a opatrně ji přenesla na postel. Vypadala opravdu staře a já ji nechtěla rozbít. Položila jsem ji na mou neustlanou postel a zkusila ji otevřít. K mému překvapení se s tichým zavrzáním horní poklop otevřel a mně se naskytl pohled na knihu uvnitř. Opatrně jsem ji vyndala ze vnitř. Byla opravdu hezká. Vázaná v tmavě hnědé kůži a zavázaná pouze koženou šňůrkou. Na předních deskách bylo vryto do kůže: Tento deník patří pánovi Edwardovi … ! Víc jsem toho předčíst nedokázala, jelikož zbylé desky už byli poničené a odřené, ale bylo to napsáno takovým tím krásným, vyumělkovaným a velice starým písmem.
,,Bello, mohla by jsi jít prosím tě dolů?"Samozřejmě! V tu nejvíce nevhodnou chvíli mně musí někdo zavolat.
Rychle jsem vrátila deník to skříňky a položila ho na to samé místo jako předtím. Vzala si na sebe teplejší věci a běžela dolů, kde už mně maminka čekala pod shodami.
,,Bello zlatíčko, my jedeme s tatínkem do města. Potřebujeme se domluvit s opravářem, kvůli elektrice a vodě."
,,Jo mami. Klidně jeďte, já jsem se stejně chtěla jít projít ven."
,,Nechoď ale moc daleko, ať se ještě někde neztratíš." Ježiši, copak jsem malé dítě. Maminka se ale koukala na mojí ruku, která stále byla bezpečně znehybněna v sádře.
,,Ano mami, neboj se o mně." Maminka mi dala ještě pusu na tvář a nasedla do auta za taťkou. Mávala jsem jim do té doby dokud nezmizeli za zatáčkou a já se poté vydala objevovat přírodu kolem mě.
Pomalou chůzí jsem přešla přes naší zahradu. No asi to měla být zahrada, otevřela jsem vrátka a napojila se na cestičku, která se vlnila hluboko do lesa.
Opět jsem se ponořila do svých vlastních myšlenek. Vzpomínala jsem na své přátelé.
Co asi teď právě dělají, a jak snáší to, že jsem od nich odjela? Z mých myšlenek mně vytrhl až hluk, který se ozýval poblíž mě. Znělo to jako šumění vody. Pomalu jsem se vydala za zvukem a po 10 minutách došla k malé loučce.
Byla naprosto překrásná.Tráva byla pokryta obrovským množstvím sedmikrásek a kolem celého obvodu louky rostli smrky a modříny, mezi kterými se proplétalo kapradí. Po levé straně tekla z malé skalky voda, která se pozvolna vlévala do říčky, která ji odnášela dál do lesa, ta také byla příčinou toho šumění. Byla jsem naprosto okouzlena a ohromena. Krásnější věc jsem nikdy neviděla. Opatrně jsme si sedla to trávy a ponořila se do ticha přírody. Nikdy mi nebylo tak skvěle jako právě teď.

TAJEMNÝ DENÍK - 4. kapitola

23. srpna 2009 v 20:55 | Gabča |  Tajemný deník

4. kapitola - Vybalování?? Žádná sranda..

http://www.aazz.info/hemel/obrazky/krabice.jpg


Bella:

Začalo svítat a první paprsky mi dolehly na tvář. Ospale jsem otevřela oči. Jakmile jsem spatřila na budíku, že je teprve půl osmé, okamžitě jsem zalezla zpátky do postele. Zachumlala jsem se pod peřinu a v duchu proklínala tu žhavou kouli, jenž mě dokonale probudila. Sice jsem chtěla rezignovat, ale co naplat - hold vstanu.

Jako první jsem navštívila koupelnu. Když jsem spatřila v zrcadle osobu připomínající zombie, nemohla jsem tomu uvěřit. Moje vlasy připomínaly vrabčí hnízdo a o těch kruhách pod očima ani nemluvím. Copak jsem v noci nespala? Vzpomněla jsem si na mou noční výpravu po domě a začala jsem se smát. Málokdo si splete vlastního otce s vrahem.

Nakonec jsem vlezla pod sprchu a pustila tak na sebe teplou vodu. Vždycky mě dokáže postavit na nohy. Rovnou jsem si umyla i vlasy. Po 20. minutách strávených ve sprše, jsem si vyčistila zuby a vysušila vlasy. Líčením se zabývat rozhodně nebudu, stejně nikam nejdu.

Je ještě příliš brzy na to, aby rodiče vstali a mohli tak začít vybalovat, proto jsem zvolila druhou variantu, jak se zabavit - vyklízení krabic a kufrů s mými věcmi. Jako první jsem čapla krabici s názvem Bella - knihy. Zamířila jsem si to tedy k mé malé knihovničce. Knížek jsem moc neměla, ale i tak jich bylo víc než dost. Oblíbenější, tipů Na větrné hůrce, Pýcha a předsudek, jsem umístila do prostřední poličky. Encyklopedie do horní a knížky ještě z dětství jsem dala dolů. Snažila jsem si všechny seřadit podle oblíbenosti, jenomže bych tu mohla skejsnoust až do večera. Další na řadu přišly kufry nesoucí název Bella - oblečení. Byly jen tři. Přenesla jsem si je tedy do obrovitánské šatny. Tohle nemám šanci nikdy zaplnit, pomyslela jsem si. Vybalování oblečení mi netrvalo ani 10. minut. Vrátila jsem se tedy do pokoje a vzala si svou poslední krabici. Bella - cennosti. Vyndávala jsem různé drobnosti a rámečky s fotkami. Vše bylo vyskládáno na stole nebo na poličkách

Jakmile bylo všechno na svém místě, mrkla jsem na hodinky. Ksakru, to mi to trvalo 2. hodiny?? Bylo půl desáté a já ještě nesnídala. Vyběhla jsem ze svého pokoje a namířila si to rovnou do kuchyně, odkud se ozývaly prapodivné zvuky. Zřejmě začala mamka uklízet nádobí. Vešla jsem dovnitř a zůstala stát jako přikovaná. "Dobré ráno, Belli." pozdravil mě taťka. "Čau tati, co to máš prosím tě na sobě? Chystáš se vyplašit nevítané návštěvníky nebo snad na přehlídku?" dořekla jsem a začala se podlamovat v kolenech. Taťka měl na sobě mamčinu růžovou zástěru olemovanou bílou krajkou a na hlavě obmotaný puntíkovaný šátek. Hotová modelka - uklízečka. "Proč to říkáš? Copak se ti nelíbím?" a přistrčil mi chleba namazaný něčím, co připomínalo marmeládu. "O to ani nejde, ale řekneš mi konečně, proč to máš na sobě? Jinak si vážně kočka." odpověděla jsem a kousla si do chleba. Sice to nevypadalo zrovna nějak vábně, ale chutnalo vcelku dobře. "Maminka vybaluje v ložnici a tak jsem se rozhodl, že to porovnám tady."vysvětlil mi. "Aha, tak si hlavně neubliž." Dojedla jsem chleba, zapila to čajem a vydala se prozkoumávat okolí...

TAJEMNÝ DENÍK-3.kapitola

22. srpna 2009 v 19:12 | Ell |  Tajemný deník

Takže 3.kapitola se vám představuje v plné své kráse!

Budu ráda, když zanecháte nějaký koment. Dík Ell :)


TAJEMNÝ DENÍK - 2. kapitola

22. srpna 2009 v 10:06 | Izzy Mary |  Tajemný deník

2. Kapitola
Dům snů? Jděte o ulici dál...

TAJEMNÝ DENÍK - 1.kapitola

21. srpna 2009 v 9:47 | Astírie |  Tajemný deník
TAJEMNÝ DENÍK - 1.kapitola
NOVÝ DOMOV


,,Bello, máš už sbaleno? Za chvíli jedeme a chceme se ještě všichni vyfotit před našim domem."
,,Ano mami, už balím poslední věci. Za pět minut jsem dole." Před naším domem ,jak mu tak může jenom říkat, když ho chce teď opustit. Určitě se sem nastěhují odporní lidé a celý můj dům předělají Ach jo!. Proč? Proč, musím jenom já opouštět svůj domov.Vždyť jsem se tu narodila, chodila do školky a do školy. Mám tu kamarády, svá oblíbená místa, své vzpomínky.
Proč jenom museli tátu převelet do toho pitomého Silvertonu. Vždyť tady je šťastný, má tu svůj stůl a židli. Zločinnost v našem městečku taky není vysoká, no popravdě spíše žádná. Má tu spousty přátel. Ano, vím že mu v Silvertonu nabídli mnohem lépe placené místo, byl by dokonce velitelem celé jejich policie, ale to už nebude ono. Maminka ze stěhování ze začátku taky nebyla zrovna nadšená, ale ona je hodně společenská, ta si přátelé najde všude.
Ale co já! Vždyť je mi teprve 18.let. Jsem nespolečenská, i když přátelé mám taky. Mají mě rádi, ani nevím z jakého důvodu, ale jak já si můžu najít nové kamarády v tak malém městě.
,,Isabello, jestli okamžitě nesejdeš dolů, tak si tam pro tebe dojdu!"
,,Jo, vždyť už jdu." Můj bože, táta je tak otravný, když chce. Rychle jsem si naházela poslední věci do tašky a šla dolů, ale to bych nebyla já abych si něco neudělala. Hned na prvním schodě jsem zakopla a už letěla dolů. Uslyšela jsem jen svůj výkřik a poté ucítila ostrou bolest v ruce. A sakra, doufám že to nebude zlomené.
,,Bello! Bello, jsi v pořádku?!" Chtěla jsem se zvednout ze země, ale to už mně táta stavěl na nohy.
,,Tak co, je ti něco?"
,,Bolí mně ruka, ale jinak jsem asi v pořádku." No bolí mně ruka, spíš mi asi odumírá, jak to může tak sakra bolet.
,,Ach Bello, co teď budeme dělat Chrisi? Venku už čekají dodávky s našimi věcmi?" Maminka koukala na taťku dost sklesle. To jsem zase něco pokazila.
,,Vezmeš Bellu do nemocnice a já pojedu napřed, aby pánové nemuseli tak dlouho čekat."
Jak tatínek řekl, tak se také stalo. V nemocnici mi ruku zrentgenovali a zjistili, že ji mám opravdu zlomenou. Dostala jsem sádru a ponaučení, kdy mám přijít na kontrolu, tentokrát už Silvertonské nemocnici.

Cesta do nového domu netrvala až tak dlouho, jak jsem si na začátku myslela. Ani jsem se nestihla pořádně uvelebit na sedadle a už jsme vjížděli do městečka Silverton. Ach můj bože tady je zelené, vždyť je to tu všechno obrostlé mechem a kapradím! No ale musím uznat, že až tak hrozné to není, vypadá to celkem kouzelně.
,,Země volá Bellu. Prober se holčičko, jsme doma." Jak jinak, maminka mně opět přistihla jak sním s otevřenýma očima, ani jsem si nevšimla, že už je téměř tma.
Vystoupila jsem z auta a poprvé se podívala na náš nový domov.

Byl neskutečně obrovský a … strašidelný. Vypadal jako z nějakého hororového filmu, ale překvapivě se mi celkem líbil, i když nedovedla jsem si představit jak v něm bydlím.
,,Mami? Co je to za dům?" Maminka na mně koukla a na obličeji se ji roztáhl ten nejkrásnější úsměv jaký jsem u ní kdy viděla.
,,Víš zlato, tenhle dům tu stojí již od 18.století. Má svojí vlastní minulost a vzpomínky. Před námi zde žila jedna rodina, která měla spoustu dětí, ale nakonec se z neznámého důvodu museli odstěhovat a my jsme ho s tatínkem koupily."
,,Aha, tak jo. Jdu si prohlédnout dům." Otočila jsem se a vyšla vstříc novému životu.
Tak, tímto začíná můj nový život. Sbohem krásná minulost, vítej neznámá budoucnost.

TAJEMNÝ DENÍK - prolog

19. srpna 2009 v 17:20 | Gabča
18-letá Isabella Smith se se svými rodiči, Rebecou a Christopherem, stěhuje do nového, poněkud malého města nesoucí název Silverton. Tato obec se nachází mezi městy Portland a Salem v Severní Americe.
Bella, jak ji všichni od malička říkají, není z tohoto stěhování zrovna nadšená. Musí tak opustit své kamarády a přejít na jinou školu. A co je na tom všem nejhorší?? Rodiče pořídili na kraji města starý dům, který vypadá jak z nějakého horroru.
Co Bellu a její rodinu čeká na tomto hrůzostrašném místě?

Anketa!

19. srpna 2009 v 11:15 | Ell :) |  Blog
Prosím hlasujte v anketě o nejlepší motto pro tento blog!
(Anketa pod článkem)

Jinak doufám, že nevadí, že jsem si trochu pohrála s nastavením jak samotného blogu, tak designu. Pokud ti to takhle nevyhovuje, tak to změň (ty, kdo máš přístup), nebo řekni (ty, kdo nemáš).

Kdo co píše!

18. srpna 2009 v 16:34 | Ell
Abychom v tom měli pořádek a věděli, kdo co píše budu tu postupně psát, kdo si zarezervoval jakou kapitolu.

Prolog: Gabča
1.kapitola: Astirie
2.kapitola: Izzy Mary
3.kapitola: Ell
4.kapitola: Gabča
5. kapitola: Astirie
6. kapitola: Ell
7.kapitola: Izzy Mary
8. kapitola: Gabča
9. kapitola: Ell
10.kapitola:

Zatím to je vše.

Tajemný deník-co to jako je??

18. srpna 2009 v 16:28 | Ell
Nikdo z vás se neodhodlal a tak já budu mít tu čest a napsat tu historicky první článek. Chtěla bych v něm objasnit, co se na tomhle blogu bude dít, vyskytovat atd.

Jako první bych chtěla objasnit, že Tajemný deník je povídka, která má více autorů. Zatím se na ní podílí 4 autorky a to(abecedně seřazeno):
  • Astirie
  • Ell
  • Gabča
  • Izzy Mary

Tento seznam nemusí být konečný. Pokud má někdo z vás zájem, můžete se k nám přidat. Stačí jen napsat. Myslím, že mezi sebe všechny přivítáme nové autory, kteří by s námi spolupracovali. Tím chci říct, že nejsme žádná uzavřená skupina. Popravdě, já osobně, žádnou ze svých spoluautorek osobně neznám (teda nevím o tom).

Tak doufám, že se vám i nám navzájem bude naše společná povídka líbit a že její psaní pro nás nebude otravná povinnost, ale příjemná možnost.